Členové ČSBS gen. Mikuláše Končického Ostrava spolu se členy opavské jednoty ČsOL se sešli 15. února 2022 u pamětní desky podporučíka Emila Podmola v Ostravě-Přívoze, aby si připomenuli 130. výročí narození přívozského rodáka a ruského legionáře, padlého v bitvě u Zborova
Jak žil Emil Podmol? Narodil se 14. února 1892 v Přívoze u Moravské Ostravy. Vyrůstal v prostředí systematicky poněmčovaném, avšak díky otci měl silné české zázemí. Vyučil se obráběčem strojů, stal se členem Sokola v Přívoze. Po absolvování průmyslové školy v Brně pracoval ve Vídni a později na různých místech v Srbsku, kde se od r. 1912 účastnil bojů balkánských národů proti Turkům. Přihlásil se na rakouském konzulátu jako povinný odvodem a narukoval do Těšína k rakousko – uherskému 100. pluku. Když pak Rakousko – Uhersko vypovědělo Rusku válku, byl Emil Podmol byl zajat ruskou stranou.
Koncem listopadu 1914 vstoupil jako dobrovolník do České družiny a účastnil se mnohých nebezpečných rozvědných akcí při ústupu ruské fronty. V září 1915 byl vyznamenán řádem sv. Jiří VI. stupně a povýšen na svobodníka. V únoru 1916 dosáhl vyznamenání III. stupně a povýšení na desátníka. Stal se velitelem 1. čety, která aktivně konala rozvědnou činnost v okolí Kozlova a zjišťovala důležité informace o aktuálním postavení nepřátelských pozic.
Bratr Podmol se podílel na přípravě ofenzívy generála Brusilova a zúčastnil se bojů o město Brody. Dne 23. července byl desátník Podmol povýšen na praporčíka a v nově utvořené 6. rotě 1. střeleckého pluku byl uznáván za mladšího důstojníka. Velitelem 6. roty byl praporčík Jaroslav Vilímek, který rotu přivedl z Kyjeva do vsi Berežné. Velitelem 1. čety byl ustanoven praporčík Podmol. Brzy na to byl vyslán do Kyjeva pro novou pochodovou rotu. Přivedl ji až do Okonska, kam se zatím velitelství pluku i roty odstěhovaly. V nově utvořené rotě se stal velitelem praporčík Josef Jiří Švec.
V říjnu 1916 vystřídala 6. rota 3. rotu na frontě. Jednotlivé čety našich rozvědčíků přecházely od jednoho velitelství ke druhému, podle potřeby zjišťovaly, které pluky stojí proti ruským pozicím, mapovaly a fotografovaly důležité nepřátelské body a jejich rozmístění, vyhledávaly vhodné cesty pro případ nástupu, rozšiřovaly ruské letáky, odstraňovaly rakouské proklamace, kontrolovaly údaje ruských plukovních rozvědčíků. Na jedné noční výpravě u Haliče zajala 1. četa pod vedením praporčíka Podmola 25 mužů 75. říšskoněmeckého pluku.
Na jaře 1917 přišly na frontu zprávy o ruské revoluci, která byla zpočátku našimi nadšeně přijata. Avšak nadšení velmi brzo opadlo; naopak byla podkopávána bojová činnost proti Němcům, kázeň ve vojsku pomalu ochabovala a nastával úplný rozvrat ruské armády. Naši rozvědčíci, kteří šli na frontu s nadějemi proti společnému nepříteli, hleděli s trpkými obavami na to, jak ruská fronta slábne. Pro nespolehlivost vojska převzala Podmolova četa, na žádost náčelníka štábu, strážní službu.
V tomto rozvratu se, až po osobní návštěvě tehdejšího ministra vojenství Kerenského na frontě, začala ruská armáda připravovat k novému nástupu na rakouskou a německou frontu. Rovněž československé pluky se přihlásily k boji a začaly se soustřeďovat v Jezerné, kde bylo shromaždiště 1. pluku. Přes nedostatek střeliva i technické výzbroje naši podnikali rozvědky do nepřátelských pozic, stále častěji docházelo k přestřelkám a následným obětem. Střepinou rakouského šrapnelu byl zabit i velitel 6. roty podporučík Jaroslav Vilímek.
Po jeho smrti se stal velitelem roty praporčík Emil Podmol a 2. července 1917 vedl svou rotu do boje u Zborova. Jak napsal bratr A. Cejchmajster ve vzpomínkové knížce:
„V tento památný den proběhly na obou stranách účinné dělostřelecké přípravy. Po 9. hodině naše roty zaútočily na silně opevněné rakousko-německé pozice. Nad krajem kolem vesnice Zborov svítilo slunce, když naši hoši probíhali hustou clonou mraků hlíny, kouře a smrtící ocele stále kupředu. Bratři v zápalu boje ani nezpozorovali, že jejich velitel, střelen do hlavy, padl bez hlesu k zemi…Boj se přenesl do druhé i třetí nepřátelské linie. Večer boj ztichl, naši zvítězili“.
padlými hrdiny 1. československého střeleckého pluku v bratrské mohyle u Cecové (nyní Kalinivka). Posmrtně byl vyznamenán křížem sv. Jiří a povýšen na podporučíka.
Jeho tragický konec v této jedné z nejvýznamnějších bitev pro československé legionáře připomíná i báseň bratra Rudolfa Medka: Zborov.
„Boj ztichl a naši zvítězili. Na poli zlatá žatva zraje, tam leží padlí, rány v hlavě, tam leží Podmol, Strnad, Plšek… Všichni se usmívají !“
Text: Jaromíra Michálková
Foto: Vladimíra Francírková
